Arthur Schnitzler

Arthur Schnitzler (15. 5. 1862 - 21. 10. 1931) - Narodil se ve Vídni v rodině předního laryngologa Johanna Schnitzlera. Od dětství se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír; po příkladu svého otce vystudoval medicínu na vídeňské univerzitě a přispíval do otcova časopisu Internationale Klinische Rundschau. Po studiích pracoval jako otcův asistent ve vídeňské nemocnici a později si otevřel vlastní praxi. Zabýval se psychologií, praxi absolvoval u Theodora Meynerta, u nějž se také seznámil s využitím hypnózy a sugesce, což později zúročil ve svém díle.
Do literatury vstoupil ve stejném roce, kdy zemřel jeho otec. Drama Anatol (1893) bylo kladně přijato veřejností i kritikou. O dva roky později vydal novelu Umírání, která byla do češtiny přeložena již v roce 1898. Následoval soubor deseti aktovek Rej (1897), který byl cenzurován a jednu hru musel Schnitzler vydat samonákladem. Pro svou otevřenou sexualitu byla cenzurována i jeho mnohá další díla. Povídka Lieutenant Gustl (1901) je první případ užití proudu vědomí v německy psané literatuře. Mezi další díla patří drama Paracelsus (1899), groteska Zelený papoušek (1899), či povídka Slečna Elsa (1924) a Útěk do temnoty (1931).
Ve svých dílech často kritizoval pokrytectví společnosti a předsudky vůči ženám, které se stavěly otevřeně k otázkám sexu a erotiky, přesto se sám odmítl oženit se ženou podobné pověsti. Nakonec pojal za manželku o dvacet let mladší herečku Olgu Gussmanovou, s níž se po divokých letech plných hádek v roce 1921 zase rozvedl. Jejich dcera Lily v roce 1929 v Benátkách spáchala sebevraždu,
Kromě své literární činnosti si Schnitzler od sedmnácti let až do své smrti vedl deník, v němž si zaznamenával vše o svých přítelkyních (a nezřídka jich bylo více najednou) a pečlivě zapisoval každý orgasmus.
Arthur Schnitzler zemřel v roce 1931 na krvácení do mozku.