David Borkovec
První výkřik Davida Borkovece zazněl v listopadu roku 1974. Stalo
se tak v porodnici Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze.
Za šedesát sekund na to se již porodním sálem ozýval neutišitelný
duet.
Celé dětství, až na výjimky, které se dají spočítat na prstech zdravého člověka, prožil v Praze. Byl společně se svými bratry typické dítě ulice. Doma zahodil tašku daleko do kouta a upaloval ven, odřít si kolena nebo rozbít hlavu při dovádění všeho druhu. Asfaltové víkendy trávili s míčem v ruce a v pozdějším věku i na kole značky Sobi20, posléze nedostižné legendě "favorit".
Bujaré dětství skončilo v devatenácti letech, kdy se odstěhoval od rodiny a byl donucen postavit se na vlastní nohy. Protloukal se objeveným světem složenek a povinností. Začal se psát rok 1998 a on objevil další svět. Bezbřehý svět Warhammeru, kterému společně s několika kamarády propadnul. Nakonec do "fantasy" zcela zabředl, jako mnozí jiní, při hraní Dungens & Dragons. A tato hra ho ve svých pevných poutech drží až dodnes.
Nikdy nenapsal žádnou povídku, ani jiné úryvky. Dokonce i napsat rodičům z tábora bylo za trest (čekali marně). Bohužel pohled s místem a hodinou příjezdu byl už povinností. Celý jeho život se motal spíše kolem potu a zrychleného dechu. A bylo jedno, o který sport zrovna jde. Dodnes má v oblibě většinu kolektivních sportů, ale také lehkou atletiku a základy gymnastiky. Možná proto se stal cvičitelem ve strašnickém sokole. Kromě toho miluje jízdu lesem na horských kolech, sjíždění řeky s bandou přátel, a v poslední době zcela propadnul sportovnímu potápění.
Literatura byla většinou na samém okraji jeho zájmu. A tvorba? To bylo to poslední, na co kdy myslel. Kromě řady správních rozhodnutí, závazných vyjádření a odpovědí na nejrůznější stížnosti, neprodukoval žádné písemnosti.
Vše se změnilo až na jaře roku 2001, kdy (ani neví jak a vlastně ani proč) se mu v hlavě usídlil jistý příběh. Čím více nad ním přemýšlel, tím více se rozrůstal a zahlcoval jeho mysl. V zimě už to nevydržel a při jedné z nočních projížděk městem, jeho kostru převyprávěl bratrovi. Možná si myslel, že si tím uleví a příběh se přemístí kamsi do nedostupných oblastí paměti a již ho nebude otravovat.
Bohužel to nevyšlo. Spíše naopak. Příběh začal zacházet do naprostých detailů. A tak na jaře roku 2002 začal psát.
převzato z www.sagasirionu.cz
Celé dětství, až na výjimky, které se dají spočítat na prstech zdravého člověka, prožil v Praze. Byl společně se svými bratry typické dítě ulice. Doma zahodil tašku daleko do kouta a upaloval ven, odřít si kolena nebo rozbít hlavu při dovádění všeho druhu. Asfaltové víkendy trávili s míčem v ruce a v pozdějším věku i na kole značky Sobi20, posléze nedostižné legendě "favorit".
Bujaré dětství skončilo v devatenácti letech, kdy se odstěhoval od rodiny a byl donucen postavit se na vlastní nohy. Protloukal se objeveným světem složenek a povinností. Začal se psát rok 1998 a on objevil další svět. Bezbřehý svět Warhammeru, kterému společně s několika kamarády propadnul. Nakonec do "fantasy" zcela zabředl, jako mnozí jiní, při hraní Dungens & Dragons. A tato hra ho ve svých pevných poutech drží až dodnes.
Nikdy nenapsal žádnou povídku, ani jiné úryvky. Dokonce i napsat rodičům z tábora bylo za trest (čekali marně). Bohužel pohled s místem a hodinou příjezdu byl už povinností. Celý jeho život se motal spíše kolem potu a zrychleného dechu. A bylo jedno, o který sport zrovna jde. Dodnes má v oblibě většinu kolektivních sportů, ale také lehkou atletiku a základy gymnastiky. Možná proto se stal cvičitelem ve strašnickém sokole. Kromě toho miluje jízdu lesem na horských kolech, sjíždění řeky s bandou přátel, a v poslední době zcela propadnul sportovnímu potápění.
Literatura byla většinou na samém okraji jeho zájmu. A tvorba? To bylo to poslední, na co kdy myslel. Kromě řady správních rozhodnutí, závazných vyjádření a odpovědí na nejrůznější stížnosti, neprodukoval žádné písemnosti.
Vše se změnilo až na jaře roku 2001, kdy (ani neví jak a vlastně ani proč) se mu v hlavě usídlil jistý příběh. Čím více nad ním přemýšlel, tím více se rozrůstal a zahlcoval jeho mysl. V zimě už to nevydržel a při jedné z nočních projížděk městem, jeho kostru převyprávěl bratrovi. Možná si myslel, že si tím uleví a příběh se přemístí kamsi do nedostupných oblastí paměti a již ho nebude otravovat.
Bohužel to nevyšlo. Spíše naopak. Příběh začal zacházet do naprostých detailů. A tak na jaře roku 2002 začal psát.
převzato z www.sagasirionu.cz
Nalezené produkty: 3
