Graham Swift
Vytrvalou inspirací jednoho z nejvýraznějších
britských prozaiků Grahama Swifta (1949), kterého až na dva rané
romány znají podrobně i čeští čtenáři, je dějinnost člověka a víra,
že navzdory osudovým ranám nám byl dopřán život v celé nádheře.
Rodák z Catfordu, předměstí Londýna, jehož atmosféry se při psaní
dovolává, je synem úředníka nasazeného za války v RAF. Po
absolutoriu anglistiky v Cambridge usiloval Swift o doktorát na
univerzitě v Cokru, postgraduál však nedokončil, živil se jako
nemocniční vrátný, učil angličtinu v Řecku a jako zaměstnanec
bezpečnostní agentury asistoval při převozech peněz.
Zájem prozkoumat veličinu času projevil autor vedle raných povídek už v románovém debutu The Sweet Shop Owner (1980, Pán z obchůdku), oslavující poslední den řadového živnostníčka. Oblouk mezi loajalitou a zradou špiona sklenula jeho próza Shuttlecock (1981, Perpentykl), za niž obdržel Faberovu cenu. Pedagogické zkušenosti zúročil Swift v kronice bažinatého kraje kolem řeky Ouse Země vod (1983), jejíž úspěch podpořený řadou evropských prémií včetně nominace na Bookerovu cenu mu umožnil přejít do svobodného povolání. Symbol vody nahradily v próze Mimo tento svět (1988) vzdušný živel a objektiv válečného kameramana, nahlížejícího na naši každodennost z ptačí perspektivy. Sebevrahova zpověď Až navěky (1992) získala renomovanou francouzskou cenu Meilleur Livre Étranger.
Bookerovu cenu vynesla spisovateli zádušní fuga Poslední přání (1996), která po Faulknerově vzoru podniká výpravu do myšlenek pozůstalých. Swiftův román noir Světlo dne (2003) rozehrál s přispěním Greenových detektivek drama soukromého pátrače, který nás v jediném listopadovém dni přesvědčí nejen o nepoznatelnosti našich motivací, ale i o kouzlo jisté vražedkyně.
Zálibu v rybaření a viktoriánském románu vtělil autor spolu s Davidem Profumem do antologie The Manic Whell: An Anthology of Fishing in Literature (1985). Jeho nejslavnější knihy byly rovněž převedeny na filmové plátno: Zemi vod natočil Steve Gyllenhaal v hlavní roli s Jeremym Ironsem, Poslední přání zfilmoval Fred Schepisi, adaptace Perpentyklu je dílem Jerryho Barrishe.
Graham Swift žije v bezdětném manželství v milovaném jižním Londýně.
Zájem prozkoumat veličinu času projevil autor vedle raných povídek už v románovém debutu The Sweet Shop Owner (1980, Pán z obchůdku), oslavující poslední den řadového živnostníčka. Oblouk mezi loajalitou a zradou špiona sklenula jeho próza Shuttlecock (1981, Perpentykl), za niž obdržel Faberovu cenu. Pedagogické zkušenosti zúročil Swift v kronice bažinatého kraje kolem řeky Ouse Země vod (1983), jejíž úspěch podpořený řadou evropských prémií včetně nominace na Bookerovu cenu mu umožnil přejít do svobodného povolání. Symbol vody nahradily v próze Mimo tento svět (1988) vzdušný živel a objektiv válečného kameramana, nahlížejícího na naši každodennost z ptačí perspektivy. Sebevrahova zpověď Až navěky (1992) získala renomovanou francouzskou cenu Meilleur Livre Étranger.
Bookerovu cenu vynesla spisovateli zádušní fuga Poslední přání (1996), která po Faulknerově vzoru podniká výpravu do myšlenek pozůstalých. Swiftův román noir Světlo dne (2003) rozehrál s přispěním Greenových detektivek drama soukromého pátrače, který nás v jediném listopadovém dni přesvědčí nejen o nepoznatelnosti našich motivací, ale i o kouzlo jisté vražedkyně.
Zálibu v rybaření a viktoriánském románu vtělil autor spolu s Davidem Profumem do antologie The Manic Whell: An Anthology of Fishing in Literature (1985). Jeho nejslavnější knihy byly rovněž převedeny na filmové plátno: Zemi vod natočil Steve Gyllenhaal v hlavní roli s Jeremym Ironsem, Poslední přání zfilmoval Fred Schepisi, adaptace Perpentyklu je dílem Jerryho Barrishe.
Graham Swift žije v bezdětném manželství v milovaném jižním Londýně.
Nalezené produkty: 1
