Ismail Kadare

Ismail Kadare, nejvýznamnější albánský spisovatel žijící od roku 1990 ve Francii, se narodil roku 1936 ve starobylém městě Ďirokastra. Jeho románovou prvotinou je dílo Generál mrtvé armády (1963); v něm zpracoval téma boje Albánců proti italským vojskům. Oficiální kritika román přijala chladně, autor proto dílo přepracoval. Překlad do francouzštiny mu vzápětí otevřel cestu do evropského literárního prostoru. V jiných dílech pak akcentuje politickou rovinu: román Velká zima (1977) se týká roztržky Albánie se Sovětským svazem, Koncert na konci zimy (1988) řeší situaci mezi Albánií a Čínou. Orwellovské téma využil např. v próze Pracovník paláce snů (1981), kde popisuje činnost fiktivní instituce, jejímž úkolem je zkoumat sny obyvatel. Tento román, podobně jako několik dalších, byl v Albánii zakázán a mohl vyjít až po několika letech. O metodách tajné policie psal Kadare (již bez alegorií či skrytých významů) v knize Život, hra a smrt Lula Mazreka (2002). Poznámky ke svému životu a tvorbě shrnul v Pozvání do spisovatelovy pracovny (1990).
Díla Ismaila Kadareho byly přeložena do 45 jazyků. Autor byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu a v roce 2005 obdržel poprvé udílenou Man Booker International Prize.