Jiří Kulhánek
Jiří Kulhánek (1967, Brandýs n. Labem) -
Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Liberci, v
současnosti je jediným českým sci-fi spisovatelem na volné
noze.
Jeho literární nástup ale nebyl až tak razantní, jak by se s ohledem na autorovu současnou popularitu mohlo zdát. Ano, povídka Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta (Ikarie 04/94) zabodovala v čtenářské anketě Ikaros a Kulhánek zvítězil v roce 1994 v Ceně Karla Čapka se science fantasy Šoulačka, takřka bez povšimnutí však prošla jeho první kniha, sbírka povídek To je přece nesmysl (1994). Po dalších několika kratších textech roztroušených po antologiích a časopisech však následoval velký třesk. V roce 1995 vyšel román Vládci strachu, který se stal přelomovým jak pro autora samotného, tak pro moderní českou fantastiku obecně. A Kulhánek, jemuž tento hyperakční příběh o střetu upírů a alchymistů umožnil živit se pouze psaním, přišel hned o rok později s druhým románem. Boj osamělého hrdiny proti mimozemské invazi - Cesta krve rozdělená do svazků Dobrák (1996) a Cynik (1997), však brzy po svém vydání upadla v autorovu nemilost. Ten zakázal jakékoli její dotiskování, stejně jako zamítl možnost, že se k příběhu vrátí, přepracuje jej a doplní o třetí díl. Cena antikvárních výtisků se velmi brzy začala počítat v řádech tisíců. Další román, Divocí a zlí, vyšel už ve čtyřech knihách: Čas mrtvých (1999), Hardcore (1999), Temný prorok (2000), Kříže (2000). Skoro až komiksová směs science fiction a fantasy s četnými odkazy na předchozí tituly si sice příliš popularity mezi čtenáři nezískala, i tak ale pokračovala v nastoleném trendu: co kniha, to bestseller. K motivu upírů se Kulhánek vrátil ve svém čtvrtém románu, nazvaném Noční klub (2002/2003), a s trochou nadsázky se dá říct, že jde o rozšířený remix autorova debutu: suverénní ukázka vypravěčského umění a schopnosti postavit kvalitní akci, kořeněná patřičně černým humorem. Zatím posledním Kulhánkovým příspěvkem do české fantastiky je rozporuplně přijaté Stroncium (2006) - snad „nejopravdovější" autorova science fiction plná žánrových motivů, jako jsou cesty vesmírem, postkatastrofický svět či virtuální realita.
Ať už jsou ale tvrdé kritiky či oslavné ohlasy na tvorbu Jiřího Kulhánka opodstatněné nebo ne, nedokáží zastřít fakt, že moderní česká science fiction získala v jeho osobě ikonu takřka mýtických rozměrů. Což je pro její další rozvoj a sebevědomí jen dobře.
text: Tomáš Němec
Pevnost 01/2007
Jeho literární nástup ale nebyl až tak razantní, jak by se s ohledem na autorovu současnou popularitu mohlo zdát. Ano, povídka Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta (Ikarie 04/94) zabodovala v čtenářské anketě Ikaros a Kulhánek zvítězil v roce 1994 v Ceně Karla Čapka se science fantasy Šoulačka, takřka bez povšimnutí však prošla jeho první kniha, sbírka povídek To je přece nesmysl (1994). Po dalších několika kratších textech roztroušených po antologiích a časopisech však následoval velký třesk. V roce 1995 vyšel román Vládci strachu, který se stal přelomovým jak pro autora samotného, tak pro moderní českou fantastiku obecně. A Kulhánek, jemuž tento hyperakční příběh o střetu upírů a alchymistů umožnil živit se pouze psaním, přišel hned o rok později s druhým románem. Boj osamělého hrdiny proti mimozemské invazi - Cesta krve rozdělená do svazků Dobrák (1996) a Cynik (1997), však brzy po svém vydání upadla v autorovu nemilost. Ten zakázal jakékoli její dotiskování, stejně jako zamítl možnost, že se k příběhu vrátí, přepracuje jej a doplní o třetí díl. Cena antikvárních výtisků se velmi brzy začala počítat v řádech tisíců. Další román, Divocí a zlí, vyšel už ve čtyřech knihách: Čas mrtvých (1999), Hardcore (1999), Temný prorok (2000), Kříže (2000). Skoro až komiksová směs science fiction a fantasy s četnými odkazy na předchozí tituly si sice příliš popularity mezi čtenáři nezískala, i tak ale pokračovala v nastoleném trendu: co kniha, to bestseller. K motivu upírů se Kulhánek vrátil ve svém čtvrtém románu, nazvaném Noční klub (2002/2003), a s trochou nadsázky se dá říct, že jde o rozšířený remix autorova debutu: suverénní ukázka vypravěčského umění a schopnosti postavit kvalitní akci, kořeněná patřičně černým humorem. Zatím posledním Kulhánkovým příspěvkem do české fantastiky je rozporuplně přijaté Stroncium (2006) - snad „nejopravdovější" autorova science fiction plná žánrových motivů, jako jsou cesty vesmírem, postkatastrofický svět či virtuální realita.
Ať už jsou ale tvrdé kritiky či oslavné ohlasy na tvorbu Jiřího Kulhánka opodstatněné nebo ne, nedokáží zastřít fakt, že moderní česká science fiction získala v jeho osobě ikonu takřka mýtických rozměrů. Což je pro její další rozvoj a sebevědomí jen dobře.
text: Tomáš Němec
Pevnost 01/2007
Nalezené produkty: 18
