Lenka Procházková

Lenka Procházková (1951) vstoupila do české literatury románem Růžová dáma, který vyšel v samizdatu roku 1980 a za jeho vydání v exilovém nakladatelství Index získala Hostovského cenu (1982). Také další dva romány (Oční kapky a Smolná kniha) a povídkové sbírky (Přijeď ochutnat, Hlídač holubů) vycházely nejprve v Edici Petlice, v exilových vydavatelstvích a překladech. Poslední knihou psanou pro samizdat byl dokument Jan Palach. Od roku 1990, kdy autorka publikuje oficielně, napsala a vydala dalších několik knih (Pan ministr, Zvrhlé dny, Šťastné úmrtí Petra Zacha, Jak si stojej nebožtíci, Dopisy z Bamberku, Beránek, Zavři oči) a scénářů pro televizní a rozhlasové hry (Čtyři ženy Alexandra Makedonského, Exitus, O babě hladové, Milá slečno!) Lenka Prpcházková založila v roce 1994 občanský spolek na podporu nezávislé justice ŠALAMOUN, který publicisticky sledoval význačné právní případy (spor o vlastnictví korunovační katedrály atd.)