Cinema Panopticum
- Originální název:
- Cinema Panopticum
V roce 2005 vydalo nakladatelství Mot.
Parametry
| EAN | 9788086661117 |
|---|---|
| Počet stran | 104 |
| Rozměr | 175 x 240 mm |
| Rok vydání | 2005 |
| Vazba | pevná |
O čem jsou Ottovy komiksy?
Dají se rozdělit na ty, v nichž se vyskytuje fantastický, nadpřirozený prvek, a na ty druhé, které jsou jen tak „ze života". Tedy v zásadě na klasické horrory a „krimi". Nepopsatelná atmosféra tíživého strachu se ale prolíná všemi z nich a ne vždy jde, o nějakou skrytou mravní poučku. Často je to prostě stará známá existenciální úzkost, prezentovaná jako čistý horrorový děs.
Ottovy příběhy jsou krátké, maximálně patnáctistránkové. Díky tomu, že se pohybuje vždy ve všeobecně známých kulisách zvoleného žánru, a také díky tomu, že jeho vizuální řeč je maximálně přesná a kreslířská bravura mu umožňuje dokonale zachytit mimiku tváře, nepotřebuje Thomas Ott až na výjimky slova. Slova se vyskytují pouze v názvech jeho příběhů, a jak jste si už všimli, používá v nich s gustem angličtinu, jednak pro její mezinárodní srozumitelnost, a možná také kvůli konotacím s „angloamerickým" pojetím drsných kriminálních příběhů.
Ottovy postavy nemají jména a v postatě ani žádnou zvláštní osobnost, kromě toho, že jsou to ztracenci nebo zločinci. On sám je vnímá někdy dokonce jako loutky, se kterými hraje svou hru, a tvrdí, že jejich beztvarost a průměrnost umožňuje čtenáři lépe se do nich vcítit a tak jejich příběhy spoluprožívat.
Příběhy:
- The Girl
- The Hotel
- The Champion
- The Experiment
- The Prophet
Dají se rozdělit na ty, v nichž se vyskytuje fantastický, nadpřirozený prvek, a na ty druhé, které jsou jen tak „ze života". Tedy v zásadě na klasické horrory a „krimi". Nepopsatelná atmosféra tíživého strachu se ale prolíná všemi z nich a ne vždy jde, o nějakou skrytou mravní poučku. Často je to prostě stará známá existenciální úzkost, prezentovaná jako čistý horrorový děs.
Ottovy příběhy jsou krátké, maximálně patnáctistránkové. Díky tomu, že se pohybuje vždy ve všeobecně známých kulisách zvoleného žánru, a také díky tomu, že jeho vizuální řeč je maximálně přesná a kreslířská bravura mu umožňuje dokonale zachytit mimiku tváře, nepotřebuje Thomas Ott až na výjimky slova. Slova se vyskytují pouze v názvech jeho příběhů, a jak jste si už všimli, používá v nich s gustem angličtinu, jednak pro její mezinárodní srozumitelnost, a možná také kvůli konotacím s „angloamerickým" pojetím drsných kriminálních příběhů.
Ottovy postavy nemají jména a v postatě ani žádnou zvláštní osobnost, kromě toho, že jsou to ztracenci nebo zločinci. On sám je vnímá někdy dokonce jako loutky, se kterými hraje svou hru, a tvrdí, že jejich beztvarost a průměrnost umožňuje čtenáři lépe se do nich vcítit a tak jejich příběhy spoluprožívat.
Příběhy:
- The Girl
- The Hotel
- The Champion
- The Experiment
- The Prophet
