Den opričníka
- Originální název:
- Děň opričnika
- Překlad:
- Libor Dvořák
- Redakce:
- Marie Zábranová
V roce 2009 vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská.
Parametry
| EAN | 9788087053294 |
|---|---|
| Počet stran | 176 |
| Rozměr | 145 x 205 mm |
| Rok vydání | 2009 |
| Vazba | pevná |
Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu
vládne car, jenž jako hlavní principy monarchie deklaroval:
sebeurčení, ortodoxii a úctu k tradicím. Země je obehnána velkou
zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze
vývozem nafty a plynu, a jediným státem, s nímž Rusko udržuje
přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od
boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 miliónů Číňanů a
čínština se stává módním jazykem...
Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry na současnou situaci v Rusku, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy - opričniny. Román popisuje obyčejný pracovní den jednoho z gardistů-opričníků, Andreje Komjagy, a čtenáři nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Před Ljubjakou, do níž poslušní občané stále přinášejí svá udání, se na místě, kde stávala socha zakladatele NKVD Felixe Dzeržinského, vypíná nyní pomník velitele opričniků Maljuty Skuratova. Jsou povoleny lehké drogy, např. kokain, aby se roští občané cítili lépe. Na Rudém náměstí byly spáleny cestovní pasy a ze země vypovězeni zahraniční diplomaté. Potrubí odvádí z Ruska všemi směry naftu a plyn, ale občas, když se carovi zlíbí utáhnou kohoutek, nemá západní Evropa a Japonsko čím topit. Noví opričníci se v Moskvě roku 2027 tu projíždějí v červených mercedesech, vyrobených v Číně a vyzdobených psí hlavou na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného připomínají každému, kdo se protiví Gosudarovi, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy.
Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.
Kniha ihned po svém vydání v roce 2006 vyvolala řadu diskusí a rychle dobyla žebříčky bestsellerů. Během čtyř let již byla vydána v jedenácti evropských zemích.
Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry na současnou situaci v Rusku, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy - opričniny. Román popisuje obyčejný pracovní den jednoho z gardistů-opričníků, Andreje Komjagy, a čtenáři nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Před Ljubjakou, do níž poslušní občané stále přinášejí svá udání, se na místě, kde stávala socha zakladatele NKVD Felixe Dzeržinského, vypíná nyní pomník velitele opričniků Maljuty Skuratova. Jsou povoleny lehké drogy, např. kokain, aby se roští občané cítili lépe. Na Rudém náměstí byly spáleny cestovní pasy a ze země vypovězeni zahraniční diplomaté. Potrubí odvádí z Ruska všemi směry naftu a plyn, ale občas, když se carovi zlíbí utáhnou kohoutek, nemá západní Evropa a Japonsko čím topit. Noví opričníci se v Moskvě roku 2027 tu projíždějí v červených mercedesech, vyrobených v Číně a vyzdobených psí hlavou na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného připomínají každému, kdo se protiví Gosudarovi, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy.
Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.
Kniha ihned po svém vydání v roce 2006 vyvolala řadu diskusí a rychle dobyla žebříčky bestsellerů. Během čtyř let již byla vydána v jedenácti evropských zemích.
