Když dvanáctá hodina odbila

Povídky souboru Když dvanáctá hodina odbila obsahují ve větší či menší míře prvky hororu, který v české literatuře stále patří spíše k vzácně se vyskytujícím žánrům. S ním všechny prózy v této knize spojuje snaha vyvolat ve čtenáři emocionální reakce, hlavně strach z neznámého, i když způsob, jakým toho autor dosahuje, je odlišný. Někde se jedná spíše o čistě psychologicky rozehrané hry bez účasti nadpřirozena (Bak, Dvaasedmdesáté město, Hvězda betlémská, Hlad), jiné příběhy jsou klasické balady, pracující s prvky viny a trestu, osudovosti či touhy překročit nepřekročitelné (Den, kdy se vrátila Katrin Laverová, Za zrcadlem, Sklep). V dalších už se rozeznívají všechny tóny toho, co si představujeme pod opravdovým hororem, od lokalizace do odlehlých krajin, kde ještě vládnou mýty, přes kulisy, jako je prostředí či zvukové a zrakové efekty, až po postavy z jiné dimenze (Vlkodlak, Příšery). Ve všech prózách je ale zastoupen aspoň malý náznak toho, čemu se říká loophole - tedy uzoučká štěrbina, umožňující racionální vysvětlení. Také díky tomu by tento soubor chtěl přesvědčit čtenáře o tom, že dobrý horor nedělají potoky krve a brutalita a že tento žánr nemusí být nutně zatracován jako škvár.

Povídky:
- Sklep
- Hlad
- Bak
- Klub sebevrahů
- Příšery
- Hvězda betlémská
- Den, kdy se vrátila Katrin Laverová
- Vlkodlak
- Dvaasedmdesáté město
- Soví dům
- Za zrcadlem