Konec stříbrného věku

Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost... Kuničiró Utani ze čtvrti Mijawaki, přezdívaný „starý pán", rovněž překročil sedmdesátku a společně se svými známými musí čelit skutečnosti, že podzim jejich života nebude zdaleka tak klidný, jak si představovali. Nesourodá skupinka „bojovníků", mezi nimiž nechybí někdejší voják, bývalý univerzitní profesor, profesionální zápasník mini-wrestlingu na odpočinku či katolický kněz, se připravuje na svou poslední bitvu.
Konečné řešení naléhavé důchodcovské otázky je v autorově režii samozřejmě jen fikcí - krutou, kritickou a kontroverzní satirou nejdrsnějšího kalibru, v jaké si ostatně Cucui libuje často. Jeho hrdinové zabíjejí, nechávají se zabít, někteří si svůj boj pořádně užívají a jiné zase dávají průchod svým nejhorším vlastnostem  - zbabělosti, krutosti a sobeckosti. Konec, který Jasutaka Cucui stříbrnému věku prorokuje, je o to temnější, čím pravděpodobněji některé z jeho prvků vyznívají.