Kroky v temnotě

1937. Jack Miller, s nímž se osud nikdy příliš nemazlil, přijal místo radisty v britské expedici na Špicberky. Hrstka nezkušených dobrodruhů má v předvečer války zkoumat počasí za polárním kruhem a posílat zprávy do Londýna. Plány však od počátku provází smůla. Než výprava dorazí do zálivu poblíž 80. rovnoběžky, kde je třeba zřídit meteorologickou stanici, její řady prořídnou a ani nálada na lodi prodírající se ledovou tříští nevěstí nic dobrého. Nejspíš proto, že odlehlý mys Gruhuken je podle domorodců prokletý.
I osmadvacetiletý mladík pociťuje v nehostinných končinách neklid. Něco se kolem jejich srubu potuluje a dožaduje se svého. Zbylí Jackovi druhové jsou donuceni okolnostmi odejít a nyní je i na vypravěči tohoto románového deníku, aby si rozmyslel, chce-li hrozbě čelit sám, pouze se smečkou sněžných psů. Chřadnoucí arktické slunce navíc zmizelo pod obzor a polární noc na celé měsíce tábor zahalí do neúprosné temnoty, v níž je nebezpečí ještě slyšitelnější, zákeřnější a krvelačnější.

Celoživotní autorčina láska ke kruté kráse severské přírody dala vzniknout příběhu, nad kterým tuhne krev v žilách. Ostrovní kritika na něm oceňuje skvělé propojení žánrových kvalit s psychologickou drobnokresbou. Zálesáctví jako z črt Jacka Londona i vědomí odpovědnosti Britů za svěřený úkol v knize Michelle Paverové změří síly s pradávným Zlem skrytým v zatvrzelých srdcích, jako by je odtud vyvolaly horory Stephena Kinga. Spisovatelka však nezapomněla ani na melancholii skandinávských ság, v nichž je osamělý člověk vystaven zkoušce v nemilosrdné pustině, kde ho mučí tma, tíseň a ticho.