Kruh věčných návratů

Děj knihy zavádí čtenáře do zemičky kdesi v Africe, kde se koná celosvětový antropologický kongres. Akreditovaný novinář hekticky proniká do názorové džungle, která vládne v otázkách původu člověka. Svým selským rozumem zjišťuje, že věhlasní profesoři jsou vesměs v zajetí konkrétního nálezu či teorie a nejsou schopni vidět problém v celé šíři. Potom však vystoupí na kongresu delegát, který všechno obrátí vzhůru nohama. Jakkoli se posléze uvede, že se jedná o chovance blázince, náš novinář se vydá po jeho stopách. Na okraji Sahary v budově ústavu pro duševně choré pak nachází uzavřenou skupinu vysoce inteligentních lidí, která učinila zcela zásadní objev. Po cíleném školení novinář zjišťuje, že člověk, rostlina nebo jakákoli věc nemizí v propadlišti času. Vše, co bylo, je a bude, existuje současně na obvodu Kruhu věčných návratů. Po tětivě kruhu je totiž za specifických podmínek možné cestovat vpřed i vzad. Náš novinář pak jen o vlásek unikne smrti ze spárů tajné sekty, která se snaží o návrat zeleně do písků Sahary. Nakonec při zpáteční cestě v Londýně dochází k nečekanému pokračování afrického příběhu.

Vědeckofantastická novela Kruh věčných návratů vznikla v osmdesátých letech. Byla oceněna na literární soutěži autorů do 35 let v Berouně a posléze bylo přislíbeno její vydání v jednom velkém pražském nakladatelství. V tehdejším složitém systému přímluv a zákazů však bylo vydání několikrát odsunuto, až z něj nakonec sešlo. Více než čtvrtstoletí zpoždění je nicméně zcela zanedbatelné. Je to jen několik bodů na Kruhu věčných návratů...