Legenda o Sigurdovi a Gudrún / The Legend of Sigurd and Gudrún

J. R. R. Tolkien se proslavil po celém světě svou kronikou zasazenou do fiktivní Středozemě. Jeho Hobit a Pán prstenů získali takovou oblibu, že čtenáři toužili po dalších a dalších informacích o Tolkienově světě, doufali, že se dočkají dalších příběhů, které se v něm odehrávají a ze kterých Tolkien Středozemi budoval. Jeho syn Christopher pečlivě utřídil otcovu pozůstalost a postupně vydal texty, jako byl Silmarillion, Nedokončené příběhy či Húrinovy děti; čtenáři znalí angličtiny mají k dispozici dvanáctisvazkové Dějiny Středozemě, soubor variant, náčrtů a nedokončených textů, které dokládají, jak podrobnou představu Tolkien o svém světě měl.
Legenda o Sigurdovi a Gudrún ovšem přímou spojitost s tímto fiktivním světem nemá, její vydání tedy nerozšiřuje naše povědomí o Středozemi, ale rozhodně obohacuje naše vnímání samotného autora. Tento text vychází z jeho odborného i osobního zájmu o staroseverskou tematiku, o ságy a eddické básně. (Všeobecně se ví, že například jména trpaslíků v Hobitovi jsou převzata právě z Eddy). Tragický příběh statečného Sigurda, valkýry Brynhild, draka Fáfniho, spanilé Gudrún a jejích bratrů Gunnara a Högniho je zpracován v prozaické Sáze o Völsunzích, odkazuje se na něj v prozaické (mladší) Eddě Snorriho Sturlusona, ale v básnické Eddě se zachoval jen ve zlomcích. Tolkien si proto dal za úkol podat tento příběh básnickou formou v celé jeho šíři, a zvolil k tomu formální prostředky, kterými jsou psány eddické písně, tj. osmiveršovou strofu provázanou bohatými aliteracemi. Báseň dokončil, ale patrně nezamýšlel vydat. Díky Christopherovi Tolkienovi se však dostává mezi čtenáře, kteří tak mají možnost poznat, že se jedná o svébytné a působivé dílo, které si nezasluhuje, aby zapadlo v archivu.
Báseň vydává nakladatelství Argo bilingvně, včetně Christopherova podrobného a erudovaného komentáře, který dokládá genezi textu, komentuje problematická místa a osvětluje jeho vztah ke starým památkám, i vztah příběhu a skutečných historických událostí, a také upozorňuje na detaily, jež mohly inspirovat některá místa v Hobitovi či Pánu prstenů.