Pevnost 04/2007 - Meč z Flatlandu
- Překlad:
- Milan Žáček, Viktor Janiš
- Série:
- Pevnost
- Redakce:
- Tomáš Němec, David Bimka, Ďuro Červenák, Martin Fajkus, Martin Kučera, Petra Neomillnerová, Jiří Pop
V roce 2007 vydalo nakladatelství Pražská vydavatelská společnost | Wolf Publishing.
Parametry
| Počet stran | 108 |
|---|---|
| Rozměr | 210 x 295 mm |
| Rok vydání | 2007 |
| Vazba | brožovaná |
Měsíčník o fantasy, sci-fi a hororu.
Povídky:
- Jay Lake: Láhve duší (The Soul Bottles)
- Kirsten J. Bishop: Umění umírat (The Art of Dying)
- Edita Dufková: Zpívající prach
- Otomar Dvořák: Ti, kteří zůstali uvnitř
- Susanna Clarke: Jonathan Strange & pan Norrell (ukázka z románu)
--------------------------------------------------------------------------------
Dvacátá první kniha z Edice Pevnost:
- Petr Vyhlídka: Meč z Flatlandu
Za dob, kdy legendární říše Qwaan sahala od oceánu až za tok Luny, rozkládalo se na jihozápadním pobřeží království Qwaarmor. Nepatřilo k nejbohatším ani k největším, jeho králové se však těšili stejné úctě, jako vládcové Treasilu či Naan Cyiahn. Neboť nebylo rozdílu mezi velkými a malými zeměmi. Tak praví legendy.
Když Connor, bard z Llanfairu, do Qwaarmoru opravdu doputoval, byl zklamán. Máloco připomínalo dávnou slávu. A kvůli jeho znalostem přírody a magie, které byly v Llanfairu považovány za samozřejmé, se ho lidé báli jako čaroděje. Přesto, nebo spíš právě proto, jakoby přitahoval jedno dobrodružství za druhým.
Povídky:
- Jay Lake: Láhve duší (The Soul Bottles)
- Kirsten J. Bishop: Umění umírat (The Art of Dying)
- Edita Dufková: Zpívající prach
- Otomar Dvořák: Ti, kteří zůstali uvnitř
- Susanna Clarke: Jonathan Strange & pan Norrell (ukázka z románu)
--------------------------------------------------------------------------------
Dvacátá první kniha z Edice Pevnost:
- Petr Vyhlídka: Meč z Flatlandu
Za dob, kdy legendární říše Qwaan sahala od oceánu až za tok Luny, rozkládalo se na jihozápadním pobřeží království Qwaarmor. Nepatřilo k nejbohatším ani k největším, jeho králové se však těšili stejné úctě, jako vládcové Treasilu či Naan Cyiahn. Neboť nebylo rozdílu mezi velkými a malými zeměmi. Tak praví legendy.
Když Connor, bard z Llanfairu, do Qwaarmoru opravdu doputoval, byl zklamán. Máloco připomínalo dávnou slávu. A kvůli jeho znalostem přírody a magie, které byly v Llanfairu považovány za samozřejmé, se ho lidé báli jako čaroděje. Přesto, nebo spíš právě proto, jakoby přitahoval jedno dobrodružství za druhým.
