Poslední teorém

Poslední dílo pravděpodobně největšího z autorů SF, jehož vydání se již nedočkal, napsané na základě stostránkových Clarkeových poznámek ve spolupráci s dalším velikánem této generace autorů SF, Frederikem Pohlem, se stalo skutečnou literární událostí a více než důstojným Clarkeovým rozloučením.
Román nepostrádá velké vědecké myšlenky, na něž jsme u autora zvyklí, ale je také doprovázen určitým ironickým nadhledem nad lidskou pošetilostí. Poslední teorém je příběhem jedné matematické obsese a oslavou lidského ducha a vědy. Současně však dobrodružným vyprávěním, v němž lidstvo čelí svému vyhubení všemocnými mimozemšťany a, aby přežilo, je nuceno potlačit své politické a náboženské rozpory.
Srílanský student Randžít Subramanian vyřeší Velkou Fermatovu větu jen prostředky známými ve Fermatově době, čímž získává nejen slávu a bohatství, ale i povolání do tajné organizace Pax per Fidem usilující o zklidnění politických rozporů na Zemi. Tak se dostává do středu celosvětových konfliktů, při jejichž řešení by se měl uplatnit i jeho mimořádný talent. Mezitím se však k Zemi blíží nepřátelské lodě s cílem vyhladit celému vesmíru nebezpečné lidské pokolení.