Příběhy děda Posledy

Příběhy děda Posledy napsali Vlastimil Rada a Jaroslav Žák jako poslední společnou humoristickou knihu po úspěšné Bohatýrské trilogii. Zároveň je to jediné dílo Jaroslava Žáka ze studentského prostředí, které dějinným nedopatřením nevešlo v obecnou známost. Na rozdíl od črt Študáci a kantoři či Cesta do hlubin študákovy duše vyprávějí Příběhy děda Posledy (1937) souvislý a napínavý příběh. Navíc některé slavné postavy a scény z filmů Martin Friče Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše pocházejí právě z Příběhů děda Posledy.
Kdo však je děd Posleda? Malý kouzelný stařeček „moudrý jako Šalomoun a lstivý jako Odysseus", zastánce dětí a mládeže proti všem zlým duchům, kteří se usidlují zejména ve školách a výchovných institucích. Odvěký boj mezi studenty a učiteli je v Příbězích děda Posledy ještě zveličen pohádkovou zápletkou. Protože profesoři Reálného gymnázia Zbyňka Šašecího ze Zhoře mylně považují děda Posledu za zemského školního inspektora, podaří se mu v krátké době zavést převratné učební postupy, například názorné vyučování bitev. Hlavní boj ho však ještě čeká: děd Posleda se musí utkat se zlým duchem veškerého školství, bývalým profesorem dějepisu Baštalou, nyní kouzelníkem Labaštou.
Archaický, vznešený styl, jímž jsou příběhy podány, paroduje díla povinné školní četby od staročeské literatury až po Babičku. A podobně jako babička Boženy Němcové ztělesňuje děd Posleda mezi dětmi síly dobra, avšak ve zcela jiných kulisách a v humorné nadsázce. Proto může kniha oslovit všechny generace čtenářů - od nejmenších až po jejich dědy a pradědy.