Princezna nevěsta: Klasický příběh z pera S. Morgensterna o pravé lásce a vzrušujících dobrodružstvích

Že opravdové příběhy, v nichž zlo dojde trestu, dobro sluchu a milostný cit naplnění, mají dávno odzvoněno? Ó, jak krutě se mýlíte! Toto je Princezna nevěsta a vy se připravte na podívanou, v níž bude všechno: „Šermování. Zápasení. Mučení. Jed. Pravá láska. Nenávist. Pomsta. Obři. Lovci. Zlí lidé. Dobří lidé. Krásné dámy. Hadi. Pavouci. Zvířata všech povah a tvarů. Bolest. Smrt. Stateční lidé. Zbabělci. Největší siláci. Honičky. Útěky. Lži. Pravdy. Vášeň. Zázraky." A především neutuchající humor a nadsázka, jejichž prostřednictvím William Goldman před našima užaslýma očima zkracuje a převypravuje látku florinského klasika Morgensterna, protože je to pro něho „stále nejkrásnější knížka, kterou na světě znám".
Goldman s Morgensternem nás zavádějí do pohádkových končin, kde spolu soupeří království Florin a Gulden a kde na zapadlém statku vyrostla Beruška, díky svému potenciálu nejkrásnější žena planety a budoucí choť otylého prince Humperdincka. K ruce jsou jí neohrožený čeledín Westley, jenž je její pravou láskou a neváhá kvůli ní podstoupit rozličná nebezpečenství; sicilský génius zla Vizzini s odzbrojující logikou i sebedůvěrou; španělský šermíř Inigo, který brázdí svět s cílem pomstít svého otce; turecký silák Fezzik, pro kterého je i sebevětší balvan pírko; senilní král Lotharon, jehož repliky jsou jen samé mumlání; a také zlotřilý hrabě Rugen, konající sadistické pokusy s lidským utrpením. Srážka tak výjimečných komiksových typů v jednom jediném díle dává tušit, že o zneuctěná žánrová klišé, nenadálé zvraty ani dialogy jako vystřižené z televizního skeče nebude nouze. A co na tom, že některá z postav tu a tam zemře? Vždyť to není nic tak hrozného, pokud je po ruce Zázračný Max a pokud hrdina není mrtvý už „z velké části"...
Nezkrotná Princezna nevěsta (1973), jejíž věhlas o čtrnáct let později podpořil i stejnojmenný kultovní film režisére Roba Reinera, však není zdaleka jen výtečnou parodií středověkého rytířského románu či sympaticky nestoudným rýpáním do tradice pohádky. Proto nepřekvapí, že výsledek spíš než bratry Grimmovy připomene bratry Marxovy.