Spánek rozumu plodí nestvůry

Mezilidské vztahy občas nabývají bizarních, až hrůzostrašných forem a leckdy dokonce vedou k fyzickým a psychickým krutostem, které se už nemusejí týkat jen okruhu několika osob. O vztazích mezi rodiči a dětmi již bylo popsáno mnoho stránek, přesto je jisté, že autor románu Spánek rozumu plodí nestvůry přichází s něčím novým. Jeho hrdina Aleš Hillig má ke své matce vztah vysoce patologický - a zajisté to platí i opačně. A patologický úzce souvisí s nevědomím, což znamená, že o své závislosti většinou ani nevíme, a netušíme, jak funguje. V rodině Hilligů vůbec vládnou ženy - Aleš je nejprve vychováván babičkou, po ní převezme otěže její dcera. Otec, zakladatel rodu, je tu pátým kolem u vozu - nakonec rodinu opouští neschopen řešit svou situaci jiným způsobem.
Psychologický román, jenž by se dal označit jako „vývojový", ukazuje nejen proces erotického zrání hlavní postavy, ale vypovídá také obecněji o lidech v konkrétní době a pochopitelně i o nudné socialistické každodennosti. Znovu a znovu si tu můžeme říkat: ano, takoví jsme byli. Takoví jsme byli počínaje chvílí, kdy Aleš jako dítě drží v ruce rodičovskou příručku o sexuální výchově a pokouší se z ní předčítat. Takoví  jsme byli, když jsme se jako děti svlékali a vzájemně se ukazovali, když se chlapci poprvé setkali s pornografickými fotkami nebo když přišla první erekce a rozpaky s tím spojené. Tyto „okamžiky slasti" však v dospělosti vedou i k všedním, méně příjemným věcem, např. k manželství a rozvodu. Dokonce ani po smrti uzurpátorské matky se Aleš neosvobodí, nevědomé procesy fungují dál. Pochopení vlastní identity  je však klíčem ke vztahu k ostatním - Aleš Hillig, neustále trpící svou rozdvojenou osobností, je nakonec tím, kdo způsobí tragickou, strašnou událost.