Tichým krokem kráčí strach
- Překlad:
- Stanislava Pošustová
- Editoři:
- Redakce:
- Miloš Urban, Milan Dorazil
V roce 2002 vydalo nakladatelství Argo.
Parametry
EAN | 9788072033966 |
---|---|
Počet stran | 208 |
Rozměr | 125 x 135 mm |
Rok vydání | 2002 |
Vazba | pevná |
V tomto malém výboru strašidelných příběhů představujeme „archivní"
povídky tří anglických a jedné americké autorky, jejichž dílo je u
nás méně známé, než by si zasloužilo. Platí to především o
vynikající spisovatelce 19. století George Eliot - její stěžejní
kniha stále čeká na český překlad -, ale i poevropštělé Američance
Edith Wharton, autorce dodnes vysoce ceněné angloamerickou
literární kritikou. Zato Violet Hunt nebo Lanoe Falcner zná dnes už
jen pár odborníků, a přece nacházíme v jejich fantastických
povídkách přesvědčivost a podmanivost, a paradoxně i věčnost, jakou
bychom těžko hledali v naší literatuře přelomu devatenáctého a
dvacátého století.
Jestliže Cecílie de Noël se dá číst jako velká a obdivuhodná obhajoba náboženské víry v časech, kdy si světské myšlení troufá vyřešit i otázky člověka přesahující, Motliba se drží při zemi a rafinovaně předvádí prodloužený čas a s ním spojené hrůzy jednoho neobyčejného, ale možná i docela obyčejného manželství. Zcela jiný je Zdvižený závoj, vynikající bohatou obrazností, osudovým tónem a zdobným stylem - poukazuje k tradici gotických románů a je prózou bytostně romantickou, zatímco povídka Později už hraničí s žánrem detektivky a přenáší nadpřirozeno do střízlivého světa byznysu a moderních vynálezů.
Povídky těchto spisovatelek se v mnohém liší, a přece je něco spojuje: nestříká v nich krev ani jiné tělesné šťávy, hrdinky nejsou čtvrceny dlouhými noži a ze hřbitovů do měst netáhnou zástupy oživlých mrtvol; o to jemnější, účinnější a snad i děsivější je však jejich individuální pojetí sjednocujícího tématu: viny a výčitek svědomí.
Sestavila Stanislava Pošustová
Povídky:
- George Eliot: Zdvižený závoj (The Lifted Veil)
- Lanoe Falconer: Cecílie de Noël (Cecilia de Noël)
- Violet Hunt: Modlitba (The Prayer)
- Edith Wharton: Později (Afterward)
Jestliže Cecílie de Noël se dá číst jako velká a obdivuhodná obhajoba náboženské víry v časech, kdy si světské myšlení troufá vyřešit i otázky člověka přesahující, Motliba se drží při zemi a rafinovaně předvádí prodloužený čas a s ním spojené hrůzy jednoho neobyčejného, ale možná i docela obyčejného manželství. Zcela jiný je Zdvižený závoj, vynikající bohatou obrazností, osudovým tónem a zdobným stylem - poukazuje k tradici gotických románů a je prózou bytostně romantickou, zatímco povídka Později už hraničí s žánrem detektivky a přenáší nadpřirozeno do střízlivého světa byznysu a moderních vynálezů.
Povídky těchto spisovatelek se v mnohém liší, a přece je něco spojuje: nestříká v nich krev ani jiné tělesné šťávy, hrdinky nejsou čtvrceny dlouhými noži a ze hřbitovů do měst netáhnou zástupy oživlých mrtvol; o to jemnější, účinnější a snad i děsivější je však jejich individuální pojetí sjednocujícího tématu: viny a výčitek svědomí.
Sestavila Stanislava Pošustová
Povídky:
- George Eliot: Zdvižený závoj (The Lifted Veil)
- Lanoe Falconer: Cecílie de Noël (Cecilia de Noël)
- Violet Hunt: Modlitba (The Prayer)
- Edith Wharton: Později (Afterward)