Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy

Česnek a kůl, jak zněl jeden z návrhů na titul této knihy, věrně zobrazuje stereotypy spojené s vampyrismem. Nutkavě se vtírající představa zsinalé a bledé bytosti s krůpějemi krve, kterou vnucují výrobci filmového braku a literárních škvárů, totiž vůbec neodpovídá mnohonásobně barvitější realitě. Košaté mýtické myšlení, které si libuje v nečekaných spojeních, se vypořádává s životními nejistotami a nástrahami světa často velmi svérázně, ale vždy s neutuchajícím důvtipem, které umí i ty nejbeznadějnější jevy spolehlivě vysvětlit a postupným splétáním do nejnemožnějších souvislostí báječně okořenit.
Úzkost vznikající při úmrtí člověka bylo možné odstranit jen rafinovanými a po dlouhé generace stále se zdokonalujícími obřady. Pokud se při přechodu do záhrobí nebo zásvětí na něco zapomnělo, třeba kvůli skrytým malevolentním vlastnostem nebožtíka, na které bylo jinak nutno patřičně reagovat, pak se tento rite de passage nezdařil a docházelo k nedozírným následkům, které bylo nutno zvrátit opakováním správného obřadu.
Těmto složitým úskalím, která číhala na naše předky a jimž bylo nutno sebezáchovně čelit, se s vervou věnuje italský badatel Giuseppe Maiello. Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy přináší historický přehled tohoto mezinárodního fenoménu, zastavuje se u názorů průkopníků „vampyrologie", nastiňuje vztahy mezi revenantem, upírem, morou a vlkodlakem, a na závěr shrnuje současné teorie o původu vampyrismu, včetně možných spojení se šamanismem. Výklad není zatížen zbytečnými odbočkami a čte se lépe než leckterý „horor".