Vzorové dny

Cyklus tří novel nabízí trojí pohled na proměny i konstanty autorova domovského New Yorku. Poprvé ho Cunningham zastihuje v industriálním příšeří konce 19. století, kdy v epoše vrcholící průmyslové revoluce nastupuje chlapec Lucas k továrnímu stroji, který si před pár dny vzal jeho staršího bratra. Podruhé se na americkou megapoli zahledí krátce po teroristickém útoku na její dvě věže v září 2001, kdy policejní psycholožka Cat čelí dalším telefonickým výhrůžkám a současně osamění rozvedené Afroameričanky, jež přišla o dítě. A potřetí až ve 24. století, kdy autor vylíčí Manhattan zmítaný virtuální realitou za pomoci science-fiction o psanci Simonovi, ve které má sice daleko do supertechnologických vizí žánru, ale v sympaticky čapkovském duchu přemýšlí o postavení jedince v soukolí společnosti i o odvaze amerických osadníků, vstupujících za hranicemi choré „civilizace" do neznáma.
„Věřím, že stéblo trávy není míň než denní dílo hvězd," píše americký básník Walt Whitman, jehož odkazu vzdává krajan Michael Cunningham v knize Vzorové dny podobný hold, jaký už složil Virginii Woolfové v Hodinách. Velikán světové literatury Whitman, který ve Stéblech trávy volným veršem vyzpíval potřebu lidské svobody, rovnosti a vzájemnosti, se tu však nepřipomíná jen titulem shodným se souborným názvem básníkových deníků z občanské války. Ozývá se zejména ve stovkách přímých citací i motivů ze slavné poemy očarované nádherou života, díky níž se postavy Cunninghamovy nové knihy utěšují v přesvědčení, že někde nadosah je místo, které stojí za to obývat.
Spisovatelovo hledání rodiny a místa ve světě bez iluzivních příkras, které by vylepšilo jejich šance na přežití, tak dostává zásluhou spojení s podmanivou poezií národního barda nového a pronikavého ducha. Ale ať už o něj Cunningham usiluje prostřednictvím mysli postiženého dítěte, osamělé ženy z intelektuálních špiček společnosti či muže z budoucnosti bojujícího za lepší sociální i morální status, ať už nechává jednat postavy z masa a kostí, nebo androidy a mimozemšťany jen zvolna pronikající do tajemství lidských citů, dotýká se jeho křehký a důmyslně utkaný triptych o lásce hranic smrti i dávné pravdy, že přece nežijeme jako ostrov.
„Několik kvadrilionů věků...
jsou jen části, všechno jen pouhá část.
Pěšky a s lehkým srdcem dávám se na cestu...
vedoucí kam se mi zachce,"
připomíná nám autorův inspirační zdroj Whitman, který v této působivé próze potvrzuje postavení nejen moderního, ale doslova nadčasového klasika.

Novely:
- Ve stroji (In the Machine)
- Dětské tažení (The Children's Crusade)
- Skoro jako krása (Like Beauty)