Žena cestovatele časem

Mimovolné přesuny v čase trápí knihovníka Henryho, který v reálném čase vede bouřlivý život neslučující se s jeho úctyhodným a usedlým povoláním. Pokud nedobrovolně cestuje v čase, stává se z něho psanec, zloděj a rváč. Ústřední postavou děje však není Henry, ale jeho žena, výtvarnice Clare, z dobře situované rodiny. Právě díky jejímu vlivu se floutek Henry postupně mění, usazuje se, začíná pociťovat zodpovědnost a uvědomovat si, že kvůli své neobvyklé schopnosti ještě nemusí výt středem vesmíru.
Henryho výjimečnost, zpočátku lákavá a vzrušující, se nakonec ukazuje jako prokletí, jako nevyléčitelná choroba, která sice není infekční, ale zato je dědičná. Nedobrovolné a hlavně neovladatelné cesty v čase nejsou vítaným dobrodružstvím ale noční můrou. Clare před neúprosnou realitou nachází útěchu a realizuje se v tichém světě barev, plastik a obrazů, který je nepochybně autorce velmi blízký. Čas je v autorčině pojetí onou pověstnou dravou řekou, která i těm nejsilnějším podráží nohy, smete všechno, co jí stojí v cestě, neodpouští sebemenší zaváhání, nezná slitování, řídí se vlastními zákony.

Román Audrey Niffenegger Žena cestovatele časem se poněkud vymyká představě o science fiction, přinejmenším v porovnání s klasickými díly tohoto žánru. Poutavý děj zasazený do uměleckého prostředí současné Ameriky nabírá hned od prvních stránek strhující spád. Postavy Audrey Niffenegger rozhodně nejsou ploché, nic lidského jim není cizí, rostou a vyzrávají v průběhu děje.